Kůzlečí a kozí maso
Kozy se chovají především pro mléko (a sýry), ale maso se prodává obtížně, i když náklady na chov jsou vysoké. Kvůli nákladům na chov jsou samečci poráženi v raném věku, což je v konfliktu s etikou. Spotřeba kůzlečího a kozího masa je nízká (v Německu celkem 600 g ovčího a kozího na osobu za rok). Kůzlata do 3 měsíců se trochu prodávají k velikonocům, a ve věku 4 až 12 měsíců na podzim a v zimě. Spotřebitele často odrazuje specifická chuť, která je však díky krmivu a dnešním metodám chovu méně výrazná. Ovšem, právě specifická chuť je v některých zemích považována za přednost. Výraznost se zvyšuje se stářím zvířete.
Kůzlečí maso je krátké, má načervenale hnědou barvu, v mnoha částech je libové (2 % tuku, 58 mg cholesterolu/100 g). Obsahem cholesterolu je srovnatelné s hovězím. V průměru obsahuje kůzlečí maso 8 % tuku.
Na podporu prodeje kůzlečího masa uspořádal německý Svaz ekologického potravinářství na podzim 2011 propagační akci na šesti trzích v Hessensku, Dolním Sasku a Bavorsku. Bylo nabízeno k ochutnávce pečené jemně kořeněné kůzlečí maso, což bylo doprovázeno výkladem o specifických vlastnostech masa. Prodej kůzlečího v týdnech s touto podporou vzrostl asi o 70 % proti obvyklému prodeji. Předsudky vůči chuti se touto akcí dařilo z 90 % vyvrátit, vysoké % zákazníků vyjádřilo zájem o opakovaný nákup.
Die Fleischerei, 2013, č. 1-2, s. 25
Zdroj: ÚZEI, Agronavigátor.cz
Vydáno: 24.4.2013