Zapletený symbol Vánoc
Zatímco kapra jako další tradiční vánoční pochoutku smažíme díky rozmachu rybníkářství až od 19. století, vánočková historie sahá mnohem dál. Každá rodina má svůj vlastní recept na vánočku, ale její základ tvoří mouka, mléko, vejce, droždí, máslo, cukr, sůl, rozinky a mandle na ozdobení. Lze ji konzumovat samotnou, namáčet si ji v kávě nebo kakau, či natřít jí máslem, medem či marmeládou.
Nepletený předchůdce
Vánočka má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, byla proto symbolem nového života a plodnosti. Zároveň mělo křížové pletení vánočky ochránit domácnost před zlými vlivy. Vánočka ale vždy pletená nebývala. Jejím předchůdcem už ze 14. století byla tzv. calta, která měla podobu bochníku. Vzhled se postupně měnil, až se v 16. století vánočka vyvinula v pečivo zapletené z několika pramenů.
Výsada mistrů pekařů
V této době si však vánočku nemohla upéct kdejaká hospodyňka. Její výroba byla zpočátku výsadou pekařského cechu a sloužila zejména jako dar radním a šlechtě. Její výjimečné postavení dokládá i každoroční cesta vánočky na Pražský hrad. Dopoledne na Štědrý den se vydalo šest bíle oblečených pekařů, kteří nesli dlouhé prkno a na něm velkou vánočku. Ta směřovala na stůl nejvyššímu královskému purkrabímu. Přesun vánočky se těšil i velkému zájmu přihlížejících, kteří očekávali, zda se něco nepřihodí – zlomená nebo jinak poničená vánočka znamenala pro cech obrovskou hanbu. Doma si milovníci vánočky na tomto tradičním symbolu Vánoc pochutnávají až od 18. století. Recepty byly různorodé, lišily nejen v jednotlivých krajích, ale i rodinách.
Dnes je pečení vánoček ve většině domácností obdobně rutinní činností jako výroba cukroví a dalších vánočních pochoutek. Dříve však bylo zhotovování vánočky doprovázeno řadou neodmyslitelných rituálů, které hospodyně dodržovala. Oblékla se do bílé zástěry, uvázala si bílý šátek a těsto zadělávala mlčky. Během kynutí měla poskakovat do výšky, aby jí těsto lépe vzešlo. Pokud se těsto nenakynulo, vánočka při pečení praskla nebo se připálila, znamenalo to pro domácnost špatné znamení.
Pro každého jedna
Hospodyně nepekla vánočku jen jednu, ale obdarovala jí každého člena domácnosti. První z nich měl dostat vždy hospodář, aby se mu hojně urodilo obilí. Největší a nejbohatěji zdobená vánočka byla umístěna na svátečním stole a mohl ji rozkrojit jen hospodář. Na řadu přicházela jako poslední ze sedmi jídel, které by se na štědrovečerním stole měly objevit. Díky tomu, že vánočka byla z kynutého těsta, měla symbolizovat rozrůstání majetku a prosperitu.
Navíc se často podávala s takzvanou odvárkou, tedy hustou omáčkou z rozvařených švestek, hrušek, zahuštěnou perníkem, ořechy a rozinkami, tedy potravinami, které měly zajišťovat v hospodářství hojnost. Kousek z vánočky dostali všichni členové domácnosti, včetně dobytka, kterému měla přinést zdraví a ochranu před zlými silami. V některých hospodářstvích se kousek vánočky házel do studny nebo krbu. Nesnědená vánočka se nechávala na stole pro duše zemřelých, které se tu noc vracely zpátky na zem.
Do těsta mohla hospodyně zapracovat minci – nálezci měla zaručit zdraví a bohatství po celý nastávající rok. Stříbrnou minci do vánočky zapékali i někteří pekaři a zákazníci se tak stávali i účastníky vánoční loterie. V chudších domácnostech peníz zastoupil šípek nebo stroužek česneku. Jinde se ze stejného důvodu zapékal hrášek zaručující celoroční štěstí.
Jinde se neplete
Tvarově i svým složením velmi podobná české vánočce je chala, židovský chléb. Většinou je upleten ze šesti pramenů a na stole se objevují chleby dva jako symbol many padající z nebe Židům během jejich exodu z Egypta. Není ovšem tak sladký jako vánočka a nekonzumuje se na Vánoce, nýbrž o každé páteční večeři. Sladší chala se podává jen jednou ročně, a to na Nový rok, kdy ovšem nemá podobu pletence, nýbrž spirály.