Česká potravina

Koukejte na cenovky

Cena nejde vždy ruku v ruce s kvalitou a není tak spolehlivým ukazatelem, kterým bychom se při nakupování měli řídit. Tato skutečnost se konkrétně potvrdila jak u testu mouky, kde zvítězily levnější produkty privátních značek, tak u testu párků, kde nejlevnější výrobek skončil na druhém místě a nejdražší třetí od konce. Podobné výsledky přineslo i testování margarínů – na předních pozicích se umístily i produkty z levnější kategorie, přičemž cenové rozpětí vzorků bylo velmi široké, od 25 až po 112 Kč. Dražší tedy automaticky neznamená kvalitnější.

Nejsme popelnicí

Zatímco neustále slýcháme, že Česko je popelnicí Evropy a pro kvalitní potraviny je třeba vyjet za hranice, někdy by se nám tento přístup nemusel úplně vyplatit. Prokázal to například test strouhaných sýrů, do nějž byly zařazeny i produkty z Německa, Itálie, Polska a Francie. Vítězem testu se stal jak sýr francouzský, tak i výrobek český. Některé z italských a německých produktů se přitom umístily až na posledních místech. Podobně bodovaly české uzeniny v testu vídeňských párků, kde se neztratily ani v silné konkurenci vzorků z Německa, Rakouska a Slovenska, a kde navíc výrazně předčily zahraniční párky v obsahu masa: průměr dosahoval u českých výrobků 82 %, u německých a rakouských 80 % a u rakouských pouze 69 %. České produkty tedy horší než zahraniční určitě nejsou.

Překvapení v privátu

Privátní značky nás svou kvalitou i cenou příjemně překvapily. Prokázalo se to například u testu hladké mouky, kde hned čtyři první místa obsadily privátní značky, navíc za nižší cenu než konkurenční výrobky (dlužno podotknout, že některé byly v době našeho nákupu v akci).  Podobným překvapením bylo i třetí místo privátní značky vyrobené v Polsku v testu margarínů, vyrobeno či rostlinný tuk privátní značky, který se ve stejném testu umístil na velice slušném čtvrtém místě. Skvěle se umístila i pomazánková másla privátních značek. Vysvětlení je prosté: i když výrobce na obale mnoha privátních značek řetězců chybí, v mnoha případech tyto produkty vyrábí známé a zavedené značky jako například Choceňská mlékárna.Privátní značky řetězců mohou mít vysokou úroveň kvality.

Babičky by se divila

Na potraviny označené jako „domácí“, „farmářské“, „staročeské“, „bio“ či „babiččina“ se už při testování většinou těšíme. Bývají totiž opravdu jiné, i když asi ne v tom smyslu, jaký byl výrobcův původní záměr. Například u bio produktů je lehké šlápnout vedle – tyto produkty se obtížně hodnotí při objektivním testu, kdy srovnáváme srovnatelné, a to bývá kamenem úrazu například u bioproduktů, které vykazují jiné vlastnosti jak v chemických, tak v praktických testech. Bioprodukty jsou mnohdy hodnoceny v senzorice spíše negativně, jako v případě pomazánkového másla, kdy především kvůli tmavší barvě a netypické vůni i chuti bio máslo u poroty propadlo. Podobně „propadly“ i vzorky slunečnicových nerafinovaných olejů lisovaných za studena s typickou chutí i vůní po surovině s tóny oříšků, což nemusejí konzumenti vždy přijmout kladně. Většinou tedy biopotraviny nezahrnujeme do celkového hodnocení a komentujeme jejich vlastnosti i specifika zvlášť.

Ne vždy se také prokázalo, že by vzorky zakoupené u malých producentů (řezníků, pekařů apod.) obstály výrazně lépe, než produkty zakoupené ve velkých obchodních řetězcích. Konkrétní případ: špekáček jednoho ze soukromých řezníků měl nejen nižší obsah masa, ale i prokázanou přítomnost drůbeží bílkoviny, a i u dalších produktů malých řezníků překvapivě chyběla jedna důležitá vlastnost – čerstvost. I proto se řeznické výrobky malých řezníků umístily na posledních místech loňského letního testu.

Podobně tristně dopadlo hodnocení povidel. Staročeská švestková povidla se nejenže výrazně vychýlila od deklarovaného obsahu ovoce a neuváděla ve složení konzervanty, navíc obsahovala i jablka, která ve složení výrobce nejednoznačně deklaroval jako ovocné protlaky, a dopustil se tak klamání spotřebitele. Podobným propadákem testu se stala povidla Ježkův statek, u nichž byl obsah povidel pod úrovní legislativního požadavku, a navíc v senzorickém hodnocení získala od všech členů poroty nejhorší možnou známku. „Používání označení „domácí“ navíc na potravinách není přípustné,“ vysvětluje Ing. Jan Katina, výkonný ředitel Českého svazu zpracovatelů masa. „ Základním předpokladem pro to, aby potraviny mohly být uváděny do oběhu, je jejich výroba ve schválených potravinářských provozech a nikoliv u výrobce doma. Označení například „domácí uzené maso“ lze proto považovat za klamavé.“