Výživa a léčiva - příklady interakce
pohledu interakcí léčiv a výživy jsou významné dvě skupiny interakcí.
Do první skupiny interakcí patří ovlivnění vstřebávání, transportu a vylučování léčiv. Mezi charakteristické příklady řadíme interakce mléka či vlákniny s léčivy.
MLÉKO
Mléko je potravina bohatá na vápníkové ionty, které jsou jednak důležité z pohledu správné výživy, ale mohou být také zdrojem interakcí. Vápníkové ionty velmi ochotně tvoří nevstřebatelné komplexy s některými látkami, jakými mohou být např. tetracyklinová antibiotika. Komplexy těchto antibiotik s vápníkovými ionty se nemohou vstřebat a projdou trávicím traktem.
Hladina antibiotik v organizmu se snižuje, což znamená snížení účinnosti léčby či dokonce její selhání. Řešením v takovém případě je omezení příjmu mléka a mléčných výrobků v průběhu léčby těmito antibiotiky nebo jejich příjem v dostatečném časovém odstupu (několika hodin) od příjmu mléka a mléčných výrobků.
VLÁKNINA
Vláknina jako nestravitelný sacharid či lignin s velkým povrchem zasahuje do vstřebávání mnohých přípravků. Vláknina obecně prodlužuje dobu, kdy potrava zůstává v žaludku, a tak se zpomaluje nástup účinku léčiv a jejich vstřebávání, ke kterému dochází až v tenkém střevě. Většina léčiv až na výjimky by tedy neměla být přijímána s jídlem či po jídle. Zejména důležité je to u léčiv, kde se snažíme o rychlý nástup účinku. Výjimku mohou tvořit léčiva dráždící trávicí trakt u citlivých osob (kyselina acetylsalicylová, ibuprofen) nebo léčiva, kde potrava zvýší možnost vstřebání (cefuroxim). Ale ani zde není doporučeno podávat léčivo po hlavním jídle, ale spíše během nebo po malém lehkém jídle.
Vláknina obecně snižuje využitelnost přípravků s vápníkem, hořčíkem, železem či zinkem. Vláknina umí také ovlivnit, snížit pH v některých částech trávicího traktu a může tak docházet k ovlivnění vstřebávání některých dalších léčiv. Mezi látky, u kterých vláknina oddaluje nástup účinku a snižuje účinek, můžeme zařadit digoxin, tricyklická antidepresiva nebo léčiva skupiny statinů. Jsou ovšem i látky, u kterých vláknina zvyšuje dostupnost (např. levodopa).
Druhou skupinu interakcí mezi léčivy a výživou tvoří interakce spojené s látkovou přeměnou (metabolizmem). Velkou úlohu zde hrají jaterní enzymy a jejich ovlivnění.
GRAPEFRUIT
Typickým příkladem této skupiny je grapefruitová šťáva, která tlumí funkci jedné skupiny jaterních enzymů. Tyto enzymy jsou ovšem zodpovědné za přeměnu některých léčiv pro jejich vylučování. Jestliže dojde k utlumení těchto enzymů, vylučování léčiva se zpomalí a začne se hromadit v těle. Aby situace nebyla tak jednoduchá, existují i léčiva, u kterých je grapefruitovou šťávou ovlivněn transport a dochází k jejich rychlejšímu vylučování z těla.
VITAMIN K
Druhým častým příkladem je vitamin K, který působí opačně jako warfarin (protisrážlivé léčivo). Při podávání warfarinu je doporučováno omezit příjem listové a košťálové zeleniny, nikoliv vynechat veškerou zeleninu. Při pravidelné kontrole srážlivosti a konzumaci přiměřeného množství zeleniny nebude tato interakce ovlivňovat léčbu warfarinem.
TYRAMIN
Tyramin je látka, kterou můžeme nalézt ve zralých sýrech, avokádu, v červeném víně a dalších potravinách. Při současném užití s některými antidepresivy se projeví specifické účinky na nervový systém, bolesti hlavy, vzestup krevního tlaku a v krajním případě mohou vyvolat stav ohrožující život.
TŘEZALKA TEČKOVANÁ
Posledním příkladem je třezalka tečkovaná. Látka v této rostlině umí aktivovat jeden z enzymů v těle, který odpovídá za odbourávání některých léčiv (např. antikoncepce). Jestliže dojde k aktivaci a vyšší účinnosti tohoto enzymu, dojde také k rychlejšímu odbourávání léčiv, které mohou snížit až zcela ztratit svůj účinek. Kombinace antikoncepce a čaje z třezalky tedy není rozhodně vhodná.
Zdroje:
LINCOVÁ, D. – FARGHALI, H. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 672 s. ISBN-13: 978-80-7262-373-0.
PERLÍK, F. Základy klinické farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2008. 192 s. ISBN 978-80-7262-528-4.
VLČEK, J. Lékové interakce z pohledu klinického farmaceuta. Practicus, 2009, č. 8, s. 10–15.
VLČEK, J. – FIALOVÁ, D. et al. Klinická farmacie, 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 368 s. ISBN 978-80-247-3169-8.
ZIEGLMEIER, M. – HEIN, T. Lékové interakce. 1. vyd. Praha: Triton, 2006. 320 s. ISBN 80-7254-755-0.