Kloubní výživa
Klouby jsou přirozeně namáhanou částí těla. V poslední době ovšem vzrůstají rizikové faktory ovlivňující klouby. Těmito faktory jsou sedavé zaměstnání, nízká pohybová aktivita, nadváha či nevhodná skladba stravy. Navíc u onemocnění kloubů dochází velmi často k řešení obtíží a ne k jejich předcházení.
Když se podíváme na stavbu kloubu, zjistíme, že nedílnou součástí kloubů je chrupavka, což je pojivová tkáň, která je tuhá, ale pružná. Zabraňuje styku kostí, snižuje tření při pohybu a tlumí otřesy, podílí se tak významně na pohybu kloubů.
Následkem přetěžování a stárnutí kloubů může docházet k jejich poškození. To je charakterizováno sníženou kvalitou chrupavky, sníženým obsahem některých látek, chrupavka se ztenčuje a celý proces je dále podporován uvolňujícími se enzymy z poškozené tkáně a zánětem v dané oblasti. Výsledkem je nedostatečné tlumení nárazů, vznik poškození kostí v oblasti kloubů a zvýšená bolestivost v pokročilejších stadiích.
Chemickým základem stavby kloubů je kolagen, kyselina hyaluronová, kterou řadíme do skupiny mukopolysacharidů, a další látky. Látka potřebná pro syntézu kyseliny hyaluronové se jmenuje glukosamin. Do skupiny mukopolysacharidů patří také chondroitin sulfát a keratan sulfát, což jsou látky, které společně s kyselinou hyaluronovou, najdeme v chrupavce.
Při léčbě se využívá tzv. chodroprotektiv, které mají za úkol zpomalit nepříznivé procesy na chrupavce, a využívá se také protizánětlivých léčiv, které mají za úkol tlumit zánětlivé procesy v kloubu. Při podávání chondroprotektiv se často doporučuje podávání dvou základních složek glukosaminu a chondroitin sulfátu ve vhodném poměru. Mezi další chondroprotektiva řadíme samotnou kyselinu hyaluronovou, želatinu, některé složky avokáda a další.
Problematika užívání chondroprotektiv je spojena jednak s nutností dlouhodobého podávání preparátu, než se dostaví výsledný účinek, s individuální reakcí na tyto preparáty a také s různorodými typy postižení kloubů u pacientů. Studie, které byly dosud provedeny, jednoznačně nepotvrzují obecně pozitivní vliv těchto preparátů a jejich využití je diskutabilní. Evropský úřad pro bezpečnost potravin nyní hodnotí, jaké informace k těmto preparátům bude možné uvádět.
V tomto ohledu je však možné doporučit režimová opatření, která by měla vést k eliminaci rizikových faktorů a kterým by měla být dána vždy přednost před užíváním zmíněných preparátů. Tato opatření zahrnují pravidelný pohyb od útlého věku až do seniorských let s ohledem na individuální možnosti, péči o pestrou skladbu jídelníčku a snahu udržet si optimální hmotnost.
Zdroje:
JUNQUEIRA, L.C. – CARNEIRO, J. Basic histology: Text & Atlas. 10. vyd. McGraw-Hill Companies, 2003. 515 s. ISBN 0-07-121222-1.
PAVELKA, K. et al. Farmakoterapie revmatických onemocnění. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 434 s. ISBN 80-247-0459-5.
REICHENBACH, S. – STERCHI, R. – SCHERER, M. et al. Meta-analysis: chondroitin for osteoarthritis of the knee or hip. Ann. Intern. Med., 2007, č. 146, s. 580–590.
SLÍVA, J. – MINÁRIK, J. Doplňky stravy. 1. vyd. Praha: Triton, 2009. 124 s. ISBN 978-80-7387-169-7.