Desatero chyb v nutriční výchově dětí
1. Neznalosti rodičů o výživě a složení potravy – neznalost technologických úprav, při kterých se zachová maximum živin, neznalost potravin.
2. Nevhodná skladba rodinného jídelníčku – nedostatek času na přípravu jídla, stereotypy ve výživě, střídání několika málo oblíbených pokrmů. Příliš malé spektrum nabízených potravin například prohlubuje v dítěti neofobii (chorobný strach z něčeho nového), když nastupuje do mateřské školy.
3. Nešetrnost v zacházení s potravinami či hotovým jídlem – plýtvání potravinami je spojeno se zbytečným zatěžováním domácího rozpočtu a rovněž zemědělského a potravinářského sektoru. Děti by se měly učit úctě k potravinám a jídlu, a to hned z více důvodů: z úcty k životu, k přírodě i k lidské práci. Takovouto úctu v dítěti musí vypěstovat především rodina.
4. Nepravidelnost v jídle celé rodiny – spěch v rodině může způsobit, že rodina ráno nesnídá, přes den se každý stravuje v jiném zařízení a večeře se odkládá na pozdější dobu, když jsou všichni spolu. Dítě je pak nuceno jít ihned spát s plným žaludkem, což mu jednoznačně neprospívá. Prodlužováním intervalů mezi jídly může dojít k poklesu hladiny cukru v krvi, a tudíž je dítě více unavené a nekoncentrované. Problémem u dětí bývá i dodržování pitného režimu, jenž je často pokrýván naprosto nevhodnými nápoji. Mnohdy děti necítí žízeň a nepijí dostatečné množství. Přitom dehydratace u dítěte je mnohem nebezpečnější než u dospělého.
5. Nesprávné stravovací návyky rodiny – spousta rodin má v oblibě pouze jídla, která nejsou zrovna vhodnou ukázkou správné výživy, jídla jsou velmi tučná či velmi sladká, slaná nebo hojně kořeněná. Děti si tato jídla oblíbí a poté (nejen) v mateřské škole odmítají pokrmy s jemnější chutí či méně tučné. Rovněž odmítají i jinak upravovaná či jiná jídla, než jaká znají z domova.
6. Nevhodné postoje rodičů k jídlu – přeceňování jídla, kdy jídlo je centrem pozornosti, je hlavním kritériem kvality života. Nebo naopak podceňování jídla – jídlo nemůžeme brát pouze jako zdroj doplnění energie, ale mělo by nám sloužit ke zpříjemnění života.
7. Nevhodné chování rodičů při jídle – řešení sporů mezi rodiči při jídle, kárání dětí za neúspěchy ve škole či jiné prohřešky během jídla, probírání jiných stresových situací při jídle či jiné emoční výlevy dospělých.
8. Nedostatek kultury stolování – stolování na nevhodných místech, stolování v ušpiněném oblečení, se špinavýma rukama, stolování bez příboru, z papíru. Mnozí dospělí neumí správně používat příbor, nepoužívají ubrousky. Samozřejmostí by měl být čistý ubrus, čisté nádobí.
9. Nevyvážené, extrémní diety – pokud dítě netrpí žádnou vážnou nemocí a lékař sám nenaordinuje dietu, je velmi nevhodné, aby dítě nějakou dietu drželo, natož pak jakýkoli druh redukční diety. Dívky si již v raném mládí mohou díky takovýmto dietám svých matek vytvořit špatný postoj k jídlu, což se v pozdějším věku může projevit poruchami příjmu potravy. Řeč však nemusí být pouze o dietách, ale i o alternativních směrech výživy jako jsou veganství, makrobiotika, striktní vegetariánství a další. Při jakémkoli extrému ve stravování může dojít k narušení rovnoměrného vývoje a růstu dítěte.
10. Nerespektování věkových a vývojových zákonitostí a individuality dítěte – malým dětem nepodáváme pokrmy, které nejsou určeny jejich věku, dítě nenutíme do jídla, když projevuje odpor, nenutíme rovněž dojídat vše, co dostalo na talíři.
Nevoral, Jiří a kolektiv, Výživa v dětském věku, 1. vydání, Praha, nakladatelství H&H, 2003