Česká potravina

Velikonoce jsou podle katolické tradice vyvrcholením čtyřicetidenního postního období. Jejich termín je pohyblivý, připadají na první neděli po prvním jarním úplňku. Mohou tedy proběhnout kdykoli od 22. března do 25. dubna.

Vlastním svátkům předchází šest postních týdnů, během nichž má každá z nedělí své jméno podle dříve udržovaných rituálů: Pučálka, Pražná, Kýchavá, Družná, Smrtná a Květná. Počátky velikonočních oslav však sahají již do předkřesťanských pohanských dob, kdy lidé slavili příchod jara a plodnosti. Z této doby také pochází řada zvyků, které se na vesnicích a v regionech se silnými lidovými tradicemi stále dodržují. Podle průzkumu společnosti Unilever velikonoční tradice dodržuje třetina lidí, 35 % uvedlo, že se jim velikonoční zvyky líbí a mrzí je, že se dnes již příliš nedodržují. Pouhá čtyři procenta dotázaných tyto tradice odmítají.

Svátek svátků

Samotnému velikonočnímu týdnu se říká velký, svatý nebo pašijový. V poslední týden má své pojmenování každý den. Na Květnou neděli, Modré pondělí a Šedivé úterý měly hospodyně plné ruce práce s úklidem a přípravami na svátky, připravovaná jídla musela být co nejjednodušší. Uplatnění našly polévky, které se konzumovaly ke snídani, obědu i večeři. Výběr jídel během oslav se v minulosti odvíjel od jednotlivých krajových obyčejů a poměrů domácnosti.

Škaredá středa

Ve středu, v den, kdy zaprodal Jidáš Ježíše, začíná hlavní část velikonočních svátků. Hospodyně musely potlačit touhu po perfektně nazdobeném stole a spokojit se s tím, že ten den by jídlo mělo vypadat ošklivě a nepovedeně. Klasicky se připravoval bramborák nebo bramborové placky, které paní domu natrhala na kousky. V jiných domácnostech se vařila čočka nebo hrách. Na škaredou středu by se neměl podle pověry nikdo mračit, aby mu to nezůstalo po celý rok.

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek je spojen s poslední Kristovou večeří, je dnem odpuštění. Rodiny se omývaly rosou, aby se jim vyhnuly nemoci, a odnášely smetí z domu, aby se v něm nedržely blechy. V tento den se naposledy v kostelech rozeznívají zvony, které odlétají do Říma. Jejich zvuk na vesnicích nahrazují řehtačky, při jejichž zvuku se říkají básničky o Jidášovi.

Tradičně se pojídají jídla zelené barvy, která by strávníkům měla zaručit zdraví po celý rok. Často se na stolech objevoval špenát, petržel, kopřivy, zelí a čerstvé bylinky. Podle nich však čtvrtek svůj název nezískal. Mělo by se údajně jednat o přesmyčku německého názvu Greindonnerstag (plačtivý čtvrtek) na Gründonnerstag. V minulosti se jedl hlavně med, kterým se polévaly kaše, placky a především jidáše. Ty se připravují z kynutého těsta a zaplétají se do tvaru různých spletenců, které mají symbolizovat provaz, na kterém se Jidáš oběsil.

Recept: Špenátová polévka

 Doba přípravy: 25 minut, pro 4 osoby

Ingredience: 2 lžíce másla, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 700 g čerstvého špenátu, 500 ml vývaru, 250 ml mléka, muškátový oříšek, sůl, podle chuti sýr a chlebové kostičky

 Postup: V hrnci necháme rozpustit máslo, osmahneme na něm nasekanou cibulku a česnek. Přidáme propláchnutý špenát. Necháme změknout. Přilijeme vývar, mléko, přidáme špetku muškátového oříšku a sůl. Přivedeme k varu a necháme vařit asi 10 minut. Rozmixujeme ponorným mixérem, podle chuti přidáme sýr a opečené chlebové kostičky.

Velký pátek

Na den ukřižování Ježíše se držel půst, v některých krajích dokonce velmi striktně. Maso bylo ten den z jídelníčku vyloučeno. Ti, kdo věděli, že celý den bez jídla nevydrží a mohli si to dovolit, si dopřávali rybu. Ostatní si upekli náhražky ve tvaru ryby z bramborového těsta. V jiných krajích bylo zvykem připravit hustou polévku z domácích zásob – většinou se v ní tedy nacházelo zelí, brambory, fazole, hrách a kořenová zelenina. Na Velký pátek se nesmělo orat a prát prádlo. Lidé se symbolicky omývali vodou a pro zdraví omývali i zvířata a chlévy.

Bílá sobota

Po půstu přichází Bílá sobota, která se nese ve znamení příprav na Boží hod velikonoční. Již před svítáním by se měla vysmýčit chalupa novým koštětem a vše pečlivě uklidit. Chlapci pletou z vrbových proutků pomlázky, děvčata zdobí vajíčka. Sobota je ve znamení velkého hodování. Na stole se objevuje velikonoční nádivka, krajově nazývaná jako hlavička, velikonoční buchta nebo sekanice. Její příprava se řídí krajovými zvyklostmi, většinou se peče s uzeným masem a mladými kopřivami. V minulosti byla jejím základem slaná krupičná kaše a peklo se jí tolik, aby se mohla pojídat celé svátky.

Snad v každé domácnosti se dodnes peče zlatavý mazanec a velikonoční beránek. Mazanec je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem. Odkud však pochází staročeský název pro mazanec, není jasné. Dříve byl pod tímto jménem připravovaný koláč z krajíčků sušeného chleba, který se namáčel do vína a prokládal se makovou či mandlovou kaší. Teprve na přelomu 15. a 16. století získal dnešní podobu. Připravoval se tehdy bez cukru a sladkou chuť mu dodávala pouze smetana, dnes se připravuje ze stejného kynutého těsta jako vánočka.

V mnoha krajích se bochník z kynutého těsta dodnes nahoře nařezává do tvaru kříže.

Beránek z třeného nebo piškotového těsta nahrazuje skutečného beránka, který byl s velikonočním hodováním v zámožnějších rodinách spojen. Beránek je podle křesťanů symbolem Ježíše Krista považovaného za obětního beránka, židé ho považují za symbol božího stáda. Jehněčí maso se dnes vrací zpět na velikonoční jídelníčky, řada lidí se pro něj vypravuje na populární farmářské trhy.

Recept: Velikonoční nádivka s kopřivami

Ingredience: 200 g libového vepřového masa z plecka, 200 g masa z kuřete nebo králíka, 200 g uzeného masa, 6 žemlí, 6 vajec, asi 125 ml mléka, hrst mladých kopřiv, petrželka, muškátový květ, mletý pepř, sádlo na vymazání pekáče

 Postup: Vepřové a kuřecí nebo králičí maso vložíme do vody (každé zvlášť), osolíme a uvaříme doměkka. Uzené maso opláchneme a ve vodě uvaříme doměkka. Uvařené maso necháme vychladnout a pokrájíme na kostičky. Žemle nakrájíme na kostičky o něco větší než maso a pokropíme několika lžícemi vychladlého vývaru z uzeného masa. Přidáme kostky masa, vejce rozšlehaná s mlékem, propláchnuté, spařené a pokrájené kopřivy, nadrobno pokrájenou petrželku a koření, osolíme. Promícháme a necháme asi 15 minut stát. Poté směs rozložíme do sádlem vymazaného pekáče a v předehřáté troubě upečeme dočervena. Nádivku podáváme teplou či studenou.

Recept: Mazanec

 Ingredience: 60 dkg hladké mouky, 2 dl mléka či sladké smetany, 3 vejce, 1 kostka droždí, 1 prášek do pečiva, 50 g rozinek, 8 dkg cukru krupice, vanilkový cukr, 15 dkg másla či Hery, špetka muškátového květu, trochu soli, mandlové plátky, drobenka

 Postup: Ve větší míse pečlivě smísíme mouku s vanilkovým cukrem, rozinkami, muškátovým květem, práškem do pečiva a cukrem. Pak si připravíme kvásek - v mouce uděláme důlek, vlijeme vlažné mléko či smetanu, rozmícháme v něm nadrobené droždí, přidáme špetku soli a necháme 15 minut kynout. Poté přidáme 2 vejce, rozpuštěné máslo a zamícháme s veškerou moukou. Dobře vše zpracujeme. Těsto posypeme moukou, zakryjeme utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Z těsta pak vytvoříme bochánky. Teď už by se těsto nemělo dlouze zpracovávat. Bochánky dáme na plech s pečícím papírem, který potřeme trochou změklého másla či Hery a pak je necháme ještě čtvrt hodiny kynout. Těsně před pečením potřeme bochánky rozšlehaným celým vejcem s trochou mléka a poklademe mandlemi. Nyní vložíme bochánky do vyhřáté trouby na 200 stupňů. Asi po 15 minutách zmírníme a pečeme dozlatova. Pokud na povrchu rychle tmavne, můžeme ho přikrýt pečícím papírem nebo alobalem.

 Nedělní Boží hod velikonoční

Velikonoční nedělí svátky vrcholily. Ze soboty na neděli došlo k zmrtvýchvstání Ježíše Krista a tato noc je označována za velkou – odtud název Velikonoce. Pokrmy (beránek, mazanec, vejce, chléb, víno) se tento den nosí do kostela na ranní mši, během které se světí. Po návratu domů se na nich začíná hodovat. Posvěcené pokrmy se nosily také na pole, zahradu a ke studni, aby si hospodáři zajistili dobrou úrodu obilí, ovoce a dostatek vody po celý rok. V některých domácnostech se ještě před obědem společně jedlo vejce uvařené na Velký pátek pro případ, že by někdo zabloudil. V takovém případě si měl vzpomenout, s kým vejce jedl a hned nalezl správnou cestu a vyšel z každého nebezpečí.

Hospodyně se snažily, aby na slavnostně prostřeném stole nechyběly i další dobroty – jejich složení záleželo na krajových zvyklostech a finančních možnostech domácnosti. Podávaly se masový vývar, klobásy, nádivky, pokrmy z vepřového, kůzlečího, králičího či skopového masa.

Velikonoční pondělí

Pondělí je spojeno s lidovým veselím a zvyky a v Čechách se vžilo jako hlavní den velikonočních oslav. Brzy ráno vyrážejí chlapci koledovat a pomlázkou (někde se jí říká šlahačka nebo šmygrust) šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost a zajistily jim krásu po nastávající rok. Děvčata jim na oplátku věnují vejce, dříve nejčastěji červená. Podle toho se ještě někde velikonočnímu pondělí říká červené. Darování červeného vejce bylo vyznáním lásky, ale aby si jím mohl být koledník opravdu jistý, musel jich od děvčete obdržet rovnou dva tucty. Dnes se koledníkům dávají do koše také čokoládová vejce, těm starším něco ostřejšího na pití.

Vejce se stalo symbolem Velikonoc a dodnes pokrmy z něj převažují na pondělním svátečním stole. Vajíčko se považuje za symbol nového života a znovuzrození již od dob pohanů. Přidává se k masu, do salátů, omáček, pomazánek a sladkého pečiva.

Recept: Burizonová mozaika

 Ingredience: 200 g neochucených rýžových burisonů, 1 dcl oleje, 1 šálek ječmenného sladu (tekutý sladovit, sladěnka), sušené ovoce (meruňky, švestky, hrozinky, ořechy, mandle) a semínka – celkem 2 šálky

 Postup: Na oleji zpěníme slad a po vytvoření pěny oheň vypneme a zamícháme oříšky, semínka a sušené ovoce. Postupně přimícháme burisony. Směs dáme na vymazaný plech, vlhkýma rukama rovnoměrně rozmístíme a upěchujeme (vše musíme dělat rychle). Hmotu zatížíme tak, aby vše dobře drželo dohromady. Po půl hodině vyjmeme z plechu a ostrým nožem nakrájíme na požadované tvary. Dezert je poměrně trvanlivý.

Vydáno: 16.4.2014

Autor: Svět potravin