Nesnadná cesta k dosažení soběstačnosti ve výrobě cukru – Indonésie
Sláva zlatých časů je definitivně pryč. V současné době Indonésie jen velmi obtížně kryje domácí spotřebitelskou poptávku. Plán indonéských vlád dosáhnout vlastní soběstačnosti ve výrobě bude jen velmi ztěžka někdy naplněn.
Spotřeba cukru roste s tím, jak se zvyšuje poptávka po potravinách a nápojích. Právě prodej potravin a nápojů v Indonésii v roce 2015 vzroste o 10 % v porovnání s předcházejícím rokem a dosáhne USD 78.57 mld. USD. Vzrůst obyvatelstva je signifikantním faktorem ve spotřebě. Ta v současné době je už velmi vysoká – per capita -23,3 kg/1 rok (Bloomberg). To znamená, že asi 250 mil. Indonésanů spotřebuje okolo 5,8 mil. tun cukru v tomto roce. Tyto čísla z Indonésie dělají 5. největší zemi ve spotřebě cukru za Indíi, EU, Čínou, Brazílií a USA. Celkem tedy 3 % světové spotřeby.
Bohužel domácí výroba je v tomto směru nedostatečná. V Indonésii je v současné době 62 cukrovarů, z nichž mnoho z nich je velmi zastaralých. Několik státně vlastněných cukrovarů, jako PTPN X a PTPN XI - dokončují revitalizační program plánovaný do konce roku 2015. Zemědělské farmy dosahují nízkých výnosů v obsahu sacharózy v pěstování cukrové třtiny. Zatímco pro porovnání v Thajsku je to 12 %, v Indonésii pouze 6-7 %. Což má samozřejmě vliv na nízkou produktivitu samotných cukrovarů.
Produkce cukru v roce 2015 je plánována okolo 2,5 mil. tun (USDA data). Vysoká domácí spotřeba tak při nízké produkci vytváří v Indonésii schodek až 2,3 mil. tun. Indonésie proto musí pro rafinaci v cukrovarech dovézt 3,8 mil. tun základní suroviny v roce 2015. Tato čísla jednoznačně ukazují, že Indonésie vedle Číny, je největší dovozce cukru na světě. Většina tohoto dovozu pochází z Thajska a Malajsie.
Cena cukru v Indonésii je přitom velmi nízká a činí IDR 8.500 za 1 kg, což je hlavně důsledek vysoce přebytkové výroby v Indii, Brazílii, Thajsku a Austrálii. Někdy je tedy levnější dovoz cukru než jeho vlastní pěstování a zpracování. To má samozřejmě devastující důsledky na zlepšování infrastruktury a obnovu cukrovarů v Indonésii.
V důsledku dlouhodobého cíle vlastní soběstačnosti však vláda přichází s programem výstavby 10 úplně nových cukrovarů v letech 2015-2020. Pro tento smělý plán bylo alokováno 3,3 mld. USD. Každý z nových cukrovarů má zpracovat denně až 30.000 tun cukrové třtiny.
Tyto nové cukrovary budou stavěny po celé Indonésii: Aceh, Jižní Sumatra, Lampung, Západní Nusa Tenggara, Jižní Sulawesi, Jihovýchodní Sulawesi, Gorontalo a Papua. K tomu ještě přistupuje plán postupné revitalizace starých cukrovarů pro dosažení větší efektivnosti zpracování. Otázkou zůstává, zda se indonéské vládě podaří pro výstavbu nových cukrovarů zajistit včas adekvátní pozemky a v dostatečném množství.
Zpracoval kolektiv pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade v Jakartě.
Vydáno: 26.3.2015
Autor: CzechTrade