Minimalizace úletu přípravků

Nežádoucí úlet aplikovaných přípravků při ošetřování zemědělských plodin a kultur proti škodlivým organismům je jedním z důležitých faktorů ovlivňujících efektivnost aplikace přípravků a patří k zásadním rizikům plynoucím z aplikace přípravků postřikem. Je také důležitým ukazatelem pro opatření k ochraně životního prostředí.

Pro omezení úletu přípravků slouží celá řada opatření včetně používání protiúletových zařízení, která mohou být hodnocena dle procenta redukce nežádoucího úletu při použití daného zařízení. Protiúletová klasifikace v ČR rozděluje zařízení k aplikaci přípravků do tří tříd omezení úletu, označených hodnotou 50%, 75% nebo 90%.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/128/ES ze dne 21. října 2009, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů, uvádí v článku 11 opatření pro ochranu vodního prostředí a pitné vody, kterým by mimo jiné mělo být zřízení přiměřeně velkých ochranných pásem pro ochranu zdrojů povrchové a podzemní vody a ochranných vzdáleností pro ochranu vodních organismů a dalších necílových organismů při aplikaci přípravků. Systém klasifikace profesionálních zařízení k aplikaci přípravků ve vztahu k omezení úletu lze využít pro zkracování stanovených ochranných vzdáleností.