Kdo podporuje polské potraviny na českém trhu?
Polské potravinářské aféry z posledního roku ovšem hovoří zcela jinak – používání technické soli v potravinářské výrobě, výroba vaječné melanže ze zkažených vajec, navíc z podniků, které nejsou ani pro potravinářskou výrobu certifikovány, kyselina mravenčí, takto běžná součást siláží, obsažená v polském kysaném zelí a okurkách a nyní jed na krysy v sušenkách. Je více zřejmé, že jde o problémy, napříč všemi sektory polského potravinářského průmyslu, navíc za naprosté nečinnosti polských dozorových orgánů. Nebo se snad Svaz obchodu a cestovního ruchu domnívá, že lze používat 10 let technickou sůl v potravinářské výrobě ve chvíli, kdy dozorové orgány fungují tak, jak by měli? PK ČR je přesvědčena, že nikoliv. Jde tedy o zcela jasné systémové pochybení polského dozoru nad potravinami, takže pochyby o zdravotní nezávadnosti polských potravin jako celku jsou na zcela na místě. Navíc i údaje Státní zemědělské a potravinářské inspekce ukazují, že polské potraviny vykazují v průměru o 10 % více pochybení, než je obecný průměr u kontrolovaných výrobků. A jde především o pochybení ve smyslu bezpečnosti potravin či falšování potravin (polské džemy jsou toho názorným příkladem).
Pravý důvod, proč se vlastně obchodníci tak zastávají polských výrobků, ovšem osvětlil prezident SOCR Zdeněk Juračka v Otázkách Václava Moravce dne 3. 2. 2013. Polské potraviny jsou pro obchodníky cenově mnohem výhodnější a na posuzování kvality v tomto případě už není prostor. Argument, že zákazníci polské výrobky vyžadují, příliš neobstojí, protože nákupní zkušenosti ukazují, že speciálně v některých řetězcích prakticky nic jiného než polské potraviny na výběr nejsou, takže spotřebitel moc šancí požadovat něco jiného ani nemá.
Nelze se tedy divit, že pan prezident Juračka působil poněkud znepokojeně, když se dozvěděl, že podle návrhu novely zákona o potravinách by za dovezené potraviny měl zodpovídat dovozce anebo obchodník. Je to logické, nemohou-li naše dozorové orgány kontrolovat výrobce v zahraničí, musí si jejich důvěryhodnost a kvalitu prověřit ten, kdo od nich zboží nakupuje. A to by mohlo řadě obchodníků přinést řadu citelných problémů, protože kvalita jimi dovážených produktů je přinejmenším sporná, pokud ne přímo odstrašující.
Pan prezident Juračka ovšem ve svém boji proti českým výrobkům a zřejmě celém českému obchodu jde ještě dál, protože nové podává do Bruselu stížnost, nebo jak sám říká: žádost o prošetření, na dohledatelnost potravin, konkrétně alkoholu, která je prý v ČR nedostatečná. Na vině jsou registrační pokladny, kterými nejsou vybaveny všechny obchody, takže není možné kontrolovat tržby. Pan Juračka zřejmě zapomíná, že to byl právě on jako zástupce SOCR, kdo před několika lety proti nim vehementně bojoval s tím, že je to zbytečná administrativní zátěž pro podnikatele.
Není to ostatně první stížnost SOCR do Bruselu – ta první v roce 2010 se týkala zákona o významné tržní síle, který: „klade odběratelům (obchodním řetězcům) z ostatních členských států překážky vstupu na trh tím, že je omezuje v konkurenceschopnosti vůči domácím (českým) odběratelům (obchodním řetězcům)“.
A osobní tažení pan prezidenta Juračky proti českým výrobkům, výrobcům a obchodníkům dostalo na letošním Retail summitu další rozměr: může se prý domluvit s každým, kromě Potravinářské komory ČR, která stále vytahuje svoje zcestné údaje o maržích obchodníků. Rádi bychom ho upozornili za prvé, že údaje zcestné opravdu nejsou, neboť jsou podloženy konkrétními čísly a fakty a za druhé, že Potravinářská komora se již delší dobu častěji a mnohem lépe a efektivněji domlouvá na podpoře a propagaci českých potravin se zástupci jednotlivých řetězců než s vedoucím představitelem SOCR.
Vydáno: 6.2.2013