Kauza Metyl nikoho nezastavila, míchá se dál, tvrdí šéf velkoobchodu

Po krátké odmlce způsobené obavami lidí z následků pití nebezpečného alkoholu se podle podnikatele Jiřího Starostky na trh opět vrací načerno vyráběný alkohol. Nezabránily tomu podle něj ani pětimilionové kauce.

Kdyby se případy nelegálního prodeje alkoholu v minulosti řešily důsledněji, nemuselo dojít k metylové kauze. O tom je dnes přesvědčen Jiří Starostka, spolumajitel společnosti Benstar - velkoobchodu zaměřeného na prodej alkoholických nápojů.

V oboru pracuje přes dvacet let a jen málokteré zákoutí obchodu s alkoholem před ním zůstalo utajeno. Vychází proto z vlastních zkušeností, když říká, že by stát měl být v případě vydávání kaucí na prodej a výrobu alkoholu mnohem tvrdší.

 

Co říkáte na zavedení pětimilionové kauce pro obchodníky s alkoholem? Hodně firem tvrdí, že jde o likvidační částku.
Nadzvedlo mě, když jsem četl, že je pro velkoobchody pětimilionová kauce astronomická a likvidační suma. To je přece celé nesmysl. Kdo chce prodávat, ten tu kauci zaplatí. Já bych navrhoval klidně i vyšší částku, třeba deset milionů korun.

Proč?
Protože to nebyli velcí obchodníci, kdo dostával ilegální alkohol do oběhu. Nebyli to velcí obchodníci, kdo dostal mezi lidi metyl. To byli ti malí, kteří dnes brečí, že musí skládat kauci. Když ale někdo zaplatí kauci, tak si potom rozmyslí, jestli něco takového pustí do oběhu. Takže když se říká, že pětimilionová kauce byla výsledkem dohody těch velkých proti malým a že na to ti malí doplatili, tak je to nesmysl. My jsme doplatili na to, že malí obchodníci dostali metyl mezi lidi. I my totiž musíme tu kauci platit.

Kde berete tu jistotu, že se nelegální alkohol nedostával mezi lidi i z velkých velkoobchodů?
To je prosté. Například jen naše firma zaměstnává zhruba sto lidí. Občas se stane, že se s někým musíme rozloučit. Z různých důvodů. Ne každý třeba chápe, že zboží ve skladě není jeho. A když takového člověka vyhodíte, tak se vám chce mstít a jde vás udat, že máte ve firmě nějakou levárnu. Takže musíte mít všechno dokonalé podle zákonů, jinak na vás pošle policii, jako se to stalo i nám.

Měli jste šťáru?
Ano. Naběhli zakuklenci, prohledávali sklad. A nejen náš, všechny sklady naší skupiny po celé republice. Anonymní udání. Nic nenašli, ale bylo to nepříjemné. Další naši zaměstnanci, které jsme museli vyhodit, protože kradli, hned běželi na hygienu, že tady nemáme toaletní papír na záchodech a nevím jaké ještě nesmysly.

Říkáte, že velcí hráči na trhu by nelegální alkohol do oběhu nepustili. Setkal jste se s nabídkou ilegálních výrobců?
Samozřejmě, jezdili ve velkém. Nabízeli všechno, co šlo, a za neuvěřitelně nízké částky. Měli také barevné katalogy, všechno krásně nafocené. Stačilo jen vybrat, jaký typ a jakou značku chcete, uměli dodat téměř vše. A střídali se, nebyl to jen jeden člověk z jedné firmy.

Nikdy jste nic nekoupil?
To prostě nešlo. To by byl náš profesní konec. My jsme pod drobnohledem všech úřadů, od celníků přes finanční až po nevím koho, protože obchodujeme s alkoholem ve velkém a jen v našem skladu v Hrabové máme zásoby za šedesát milionů korun. Přišli bychom o vztahy se Stockem, s Becherovkou a dalšími velkými hráči na trhu. Už by nám nikdy nic neprodali.

Upozornil jste na ty lidi, kteří vám nabízeli nelegální alkohol, policii nebo někoho jiného?
Ne, nejsem blázen. Tohle jsou kšefty, kde se střílí a ztrácejí lidé. Já jsem snadno dohledatelný člověk, tady podnikám, tady mám děti, rodinu. Prostě jsem je poslal pryč. Pak přišli jiní a ty jsem poslal pryč taky. A další a další.

To jich bylo tolik?
Spousta. Míchání alkoholu není nic složitého, může to dělat ve své garáži prakticky každý. A hodně lidí to zkoušelo, míchalo, prodávalo.

Takže ta skupina, která stojí za metylovou kauzu před soudem, nebyla jediná? Policisté ji vydávají za hlavu chobotnice a jejich zadržení prezentují jako obrovský úspěch.
Hlava? Možná chapadlo. Kdyby to někdo chtěl vyšetřovat, tak se tak stalo už dávno. Já osobně bych měl ten metylový případ vyřešený před deseti lety za čtyřiadvacet hodin. Ti lidé jsou všeobecně známí a ví se, kdo v tom jede, jen se to nešetří.

Proč myslíte, že se to nešetří?
Dám vám takový příklad. Okolo alkoholu se nepohybují jen policisté a celníci, ale i finanční úřad. Jeden takový je v Hrabůvce, naproti Hotelovému domu Hlubina, kam jsem chodil i já. A proto jsem to na vlastní oči viděl. Přímo před vchodem na finanční úřad je trafika, kde prodávali alkohol. Často tam měli ceduli: Dnes akce rum 1 litr 100 korun, vodka 1 litr 100 korun. A kolem toho ti úředníci chodili.

Museli to vidět, úřednice si tam možná nakupovaly rum na Vánoce. Všichni věděli, jaká je spotřební daň za alkohol a jak vysoká je DPH. Muselo jim být jasné, že litr rumu za sto korun je přece nesmysl, už jen ekonomicky. A co se stalo? Nic. A to jim stačilo vyjít z kanceláře a zkontrolovat ten stánek a jít po stopě. Nevím, co ještě by chtěli víc. Museli začít umírat lidé, aby se to dalo do pohybu.

Jak velké bylo podle vás množství nelegálního alkoholu na trhu?
Byl skoro všude. Nešlo o známé a drahé značky, tam si to výrobci hlídali, ale o levný konzumní alkohol. Pančoval se hlavně rum a vodka, ty jsme před vypuknutím metylové aféry téměř neprodávali, jen sem tam něco. Každý si koupil jednu dvě lahve, aby měl papíry v pořádku, a zbytek se pořizoval na černém trhu.

Dostali lidé, poté co začali umírat, strach a začali kupovat u vás?
Ano. V tom by se dalo říct, že nám metylová kauza pomohla, lidé začali nakupovat konzumní lihoviny u nás. Hospodští dostali strach.

Dá se říct, jak velký ten nárůst zájmu o nákup konzumních lihovin je?
Je to možné, ale těžko se to počítá. Opravdu začínáme prakticky z nuly. Předtím se rum, vodka a zelená nenakupovaly prakticky vůbec, teď je to o poznání vyšší číslo. Stock prodával lahev rumu za 110 korun, oni ji nabízeli za pětatřicet. My jsme neměli jak konkurovat.

Myslíte si, že se může podobná kauza někdy vrátit?
Samozřejmě. Kauza metyl nikoho nezastavila, lidem sotva otrnulo a už se míchá dál.

Opravdu se znovu míchá?
Určitě. Zase jsou nabídky, lidé chtějí kupovat levně. A všichni, kteří by se teď otrávili, by si za to zčásti mohli sami, tak jako oběti metanolové kauzy. Neříkám všichni, nějaká mladá holka, které to nalili v baru, to je něco jiného. Ale každý, kdo si kupoval rum za padesát korun, musel vědět, do jakého rizika jde. Je něco jiného, když si objednáte frťana v hospodě, kde předpokládáte, že je v pořádku, a když koupíte flašku na tržnici.

Ale je tady přece pětimilionová kauce. Teď už si nikdo nedovolí prodávat s tímto rizikem.
Myslíte? Víte kolik velkoobchodů skončilo po zavedení povinné kauce? Kromě dvou z Českého Těšína, pánů Sznapky a Kus'e, ani jeden. Část zaplatila, část se dohodla a přidala se k někomu, kdo zaplatil. Jeden zaplatil kauci a na něj se nabalilo dalších deset, u kterých si jakoby udělal svoje detašované sklady. A všichni prodávají dál na kauci někoho jiného.

A co myslíte, co udělají, když se jim naskytne možnost prodat něco levného, když ta kauce neleží na nich? Zase bude průšvih. Máme signály, že se už zase míchá a už se to opět prodává.

 

Vydáno: 20.3.2014

Autor: Svět potravin

Autor: 
iDNES.cz